Když se dnes bavíme o investování, často slyším dva typy reakcí. Mladší generace říká, že „dnes je to všechno těžší“ – drahé bydlení, nejisté důchody, rychlá doba. A starší generace zase dodává: „Vy to máte jednoduché, my jsme to měli mnohem horší.“
Jak to tedy je? Pravda je, že každá generace má své výhody i nevýhody. A právě u peněz a investic je to vidět víc než kde jinde.
Dnešní doba: neomezené příležitosti, pokud je člověk využije
Žijeme v období, kdy má člověk prakticky neomezené možnosti:
- může podnikat,
- může investovat do akcií, ETF, nemovitostí, podniků nebo do sebe,
- může pracovat odkudkoli,
- může začít i s malým obnosem peněz a postupně budovat majetek.
Dnes už to není jen o tom, že mám buď miliony nebo nic.
I s malým kapitálem se dá dlouhodobě vytvořit solidní finanční jistota.
To jsem detailně rozebíral v článku (zde), kde ukazuju konkrétní příklad, že i člověk s průměrnou mzdou má reálnou šanci zajistit si důstojný důchod. Stačí začít včas a držet se svého plánu.
„Ale mně není 20…“ – a starší generace má pravdu
Když ty samé příklady ukážu klientovi kolem 55–60 let, často slyším:
„No jo, ale já už nemám 30–40 let na to, aby to narostlo.“
A mají pravdu.
Tato generace neměla takové investiční možnosti jako dnes – většinu života žila v době, kdy:
- investiční nástroje prakticky neexistovaly,
- nebyl volný trh,
- peníze se nezhodnocovaly, jen ležely na účtu,
- stavebko nebo penzijní fond byly často jediné „investiční“ nástroje, které dávaly smysl.
Nevýhodou tedy je, že mají méně času investovat.
Výhodou ale je, že tato generace bude mít státní důchod, na který se dá skutečně spolehnout – možná není vysoký, ale je stabilní. A většině lidí dokáže pokrýt základní životní potřeby.
Mladší generace: přesný opak
A teď se podívejme na generaci dnešních dvacátníků, třicátníků a čtyřicátníků.
Výhoda:
- možnosti investovat jsou téměř nekonečné,
- zhodnocení může být výrazně vyšší než kdy dřív,
- dá se začít takřka s nulou.
Nevýhoda – a to zásadní:
Státní důchod už pravděpodobně nebude něco, na čem by se dalo přežít.
Spíš to bude příjem „na přilepšenou“, ne zdroj, ze kterého zaplatíš nájem, jídlo a běžný život.
Pokud mladší generace nic neudělá, její stáří bude mnohem těžší než stáří generace dnešních šedesátníků.
Ne kvůli tomu, že by byla línější nebo hloupější, ale proto, že systém už to neutáhne.
A teď ta nejdůležitější otázka: co s tím?
Nejspíš se nechceš spoléhat na variantu:
„Snad mé dítě bude generální ředitel nadnárodní firmy a bude mě dalších pár desítek let dotovat.“
To je sice hezká představa, ale ne úplně spolehlivý finanční plán.
Proto je klíčové:
- začít včas,
- začít s málem, pokud nemám víc,
- investovat pravidelně,
- nespoléhat na stát,
- vytvořit si vlastní finanční jistotu.
Závěr: Mladší generace má potenciál – ale jen pokud ho využije
Starší generace to měla těžké, ale byla chráněná.
Mladší generace to má jednodušší – ale chráněná nebude.
Pokud se na to člověk vykašle, je dost pravděpodobné, že se v důchodu nebude usmívat jako v reklamě na Voltaren na procházce u rybníka. Spíš to bude připomínat scénu z reklamy na půjčky, kde se někdo snaží spočítat, jestli mu po zaplacení složenek zbude na rohlík.
Dnes už se ale člověk nemusí spoléhat na stát, zaměstnavatele nebo „štěstí“.
Stačí začít. A čím dřív, tím míň to bude stát.
